Už je to pomalu dva roky, co se lehce změnila doba a vše, na co jsme byli normálně zvyklí, začalo být jinak. No, občas se to v dějinách stane, žádná novinka.
Občas dostávám otázky typu,
To mě přimělo se nad tím trochu zamyslet.
… zaplať pánbů. Nikdo z rodiny tuhle nemoc nechytil a tak jsme zůstali všichni zdrávi. Kdyby nám to tak vydrželo i nadále.
Lehké omezení jsem pocítila jedině při rozhodování kam na dovolenou. Vím, asi nebyl problém někam vycestovat, byť s testy a nevím čím ještě. Jen jsem vždy u toho měla pocit, že může být problematický návrat. Takže dovolená jen v Čechách a na Moravě. Pojala jsem ji trochu profesně a žádný „pěkný baráček“ či náhodně objevená stavba, si přede mnou nebyla jistá 😊. Získala jsem pár pěkných fotek do sbírky, ale o tom někdy jindy.
Asi se nedá říct, že by bylo výrazně méně práce, to ne. Spíš jsem měla pocit takového vyčkávání, což ve většině případů souviselo s raketovým zdražováním materiálů.
Více se ke mně začaly dostávat drobné rekonstrukce. Takže shrnutí je následující:
Ale člověk si nemá moc stěžovat, beru práci takovou, jaká ke mně přijde. Více zajímavou, méně zajímavou, nezajímavou. Některé akce dělám raději, některé mě nebaví. Ostatně tak je to normální a tak to má být.
Už jsem si začínala myslet, že letos už to zase bude dobré, že začíná zase nabíhat původní stav a éra vyčkávání a rozpačitosti už pomalu odeznívá. A sotva mě to ukolébalo, že bude vše v pořádku, někdo se zase nudil a postaral se o další starost nám všem.
Fakt díky, budiž by si tě sám Trepifajxl odtáhnul do pekel horoucích!
Pokud by vás zajímalo, co všechno vůbec obnáší práce rozpočtáře, stáhněte si e-book Co musí znát rozpočtář.