Jak se s covidem proměnila práce

Už je to pomalu dva roky, co se lehce změnila doba a vše, na co jsme byli normálně zvyklí, začalo být jinak. No, občas se to v dějinách stane, žádná novinka. 

Občas dostávám otázky typu,

• jak jsem se popasovala s covidem,
• jak moc to ovlivnilo moji práci.

To mě přimělo se nad tím trochu zamyslet.

Osobně se mě doba kovidová moc nedotkla

… zaplať pánbů. Nikdo z rodiny tuhle nemoc nechytil a tak jsme zůstali všichni zdrávi. Kdyby nám to tak vydrželo i nadále.

Lehké omezení jsem pocítila jedině při rozhodování kam na dovolenou. Vím, asi nebyl problém někam vycestovat, byť s testy a nevím čím ještě. Jen jsem vždy u toho měla pocit, že může být problematický návrat. Takže dovolená jen v Čechách a na Moravě. Pojala jsem ji trochu profesně a žádný „pěkný baráček“ či náhodně objevená stavba, si přede mnou nebyla jistá 😊. Získala jsem pár pěkných fotek do sbírky, ale o tom někdy jindy.

Teď se podíváme na tu práci

Asi se nedá říct, že by bylo výrazně méně práce, to ne. Spíš jsem měla pocit takového vyčkávání, což ve většině případů souviselo s raketovým zdražováním materiálů.

Více se ke mně začaly dostávat drobné rekonstrukce. Takže shrnutí je následující:

• rodinných domků trochu ubylo,
• ubylo i větších veřejných zakázek (byly odloženy),
• přibylo drobných rekonstrukcí.

Ale člověk si nemá moc stěžovat, beru práci takovou, jaká ke mně přijde. Více zajímavou, méně zajímavou, nezajímavou. Některé akce dělám raději, některé mě nebaví. Ostatně tak je to normální a tak to má být.

Už jsem si začínala myslet, že letos už to zase bude dobré, že začíná zase nabíhat původní stav a éra vyčkávání a rozpačitosti už pomalu odeznívá. A sotva mě to ukolébalo, že bude vše v pořádku, někdo se zase nudil a postaral se o další starost nám všem.

Fakt díky, budiž by si tě sám Trepifajxl odtáhnul do pekel horoucích!