Já si prostě nepřestanu stěžovat a nepřestanu. Je to marný, je to marný, je to marný.
Prosím, vezměte tento článek s nadhledem, nerada bych, abyste si mysleli, že poukazuji jen na chyby druhých a sama jsem bez chybičky. To jistě ne, taky jsem jenom člověk a dělám spoustu chyb.
Vždy, když dostanu nový projekt ke zpracování rozpočtu, jako první se podívám, kdo je pod tím podepsán. Za ty roky, co tohle dělám, už podle jména poznám, jak ten projekt bude vypadat. A moje reakce jsou v tu chvíli asi takovéto:
1) „Hm, tohohle projektanta (ateliér) ještě neznám, to jsem zvědavá, jak bude projekt vypadat.“
2) „Jo super, ti jsou dobří, to mi to půjde rychle, to bude radost“
3) „Ach jo, to bude zase práce, než to domyslím, aby se to dalo postavit“ :-D
4) „Ježíš, jen to ne!“
A v tuhle chvíli se tady nezřízeně pochválím. Protože nikdo jiný to za mě neudělá a taky protože dobré zboží se chválí samo. :-D
Ne, vážně budu tu citovat jednoho mého dlouhodobého klienta, stavitele s letitou praxí. Řekl mi, když jsem si stěžovala, že ten projekt co mi dal, byl no řekněme k ničemu. Podle toho by toho moc nepostavil a ani neušetřil investorovi trochu peněz. Takovéto projekty většinou v tom rozpočtu předělám k nějaké snazší formě výstavby. Takže řekl mi: „Já vím, ale já to stejně stavím podle toho Vašeho rozpočtu, podle projektu by to moc nešlo.“ Podotýkám, že jsem to celé převedla do slušnější formy.
Tak tohle je to pro mě velká pochvala a snad nezpychnu. :-D
Toliko k úvodu.
Ale je vidět, že i mistr tesař se utne. Nedávno jsem měla na stole rekonstrukci rodinného domku. A jak se říká, zbourat a postavit celý znova, to umí každý. Proto ráda dělám rekonstrukce, musí se u toho více přemýšlet a více dávat pozor, aby to člověk „vychytal“ všechno. A skoro pokaždé se na něco zapomene. To prostě patří k věci, při rekonstrukci prostě asi ani nejde vychytat úplně vše. Navíc jakmile se pak do toho fyzicky dáte a do něčeho „kopnete“ , ono se to zachová úplně jinak, než se dalo předpokládat. A pak je část projektu a předpokladů úplně jinak. Rekonstrukce jsou tímhle trochu nepředvídatelné. .-)
Takže teď k dotyčné rekonstrukci. I na tom papíře vypadala velice zdařile, a od projektantů, kteří to umí a opravdu se po nich dělá dobře. Začala jsem tedy „bouračkama“ a ejhle vybourává se tam základová deska! To nebývá zrovna moc běžné, ale proč ne, technicky to zvládnout jde. Napočítala jsem tedy vybourání základové desky (obvodové zdi se nechávají stát). A jak si to hasím vždy od spodu nahoru, po desce bourám příčky. A ejhle jedna příčka má zůstat (i podle technické zprávy), tl. 100mm. A pod ní má být ta deska zbouraná. No to jsou mi věci. A to by mě zajímalo, jak si projektant představuje, že se to v reálu bude dělat. To jeden vezme bourací kladivo, a dalších 5 chlapců (dělníků) budou tu příčku držet nebo se k ní budou modlit?
No já tedy také nemám nějakou velkou (po pravdě řečeno skoro žádnou) zkušenost ze stavby, znám to jen od stolu, ale vždy si představuju reálnost prací (pro rozpočtáře je to nutnost). Takže podle mě, když se jen s tím bouracím kladivem přiblíží k tý příčce (ani nemusí bourat hned pod ní), tak už jen těmi otřesy takhle uzonká příčka spadne. Tak si to představuji tedy já.
Ačkoliv tedy v projektu je příčka zachována, v rozpočtu je zbouraná a následně vystavěná zcela nová.
Takže se přimlouvám: pojďme u toho papíru více přemýšlet!
Chcete se naučit rozpočtovat?
Připravila jsem pro vás online kurz Sestavení rozpočtu včetně výkazu výměr, kde vás všechno potřebné naučím.